Anna Šabatová ani po roce 1989 nesložila ruce do klína. Obhajobě lidských práv zasvětila svůj život i v režimu, který se snaží být demokratickým a svobodným. Ví totiž, že svoboda není nikdy navždy vybojována, že je neustále ohrožována. Byla za to i oceněna. V roce 1998 obdržela cenu OSN za obranu lidských práv, prezidentem Havlem jí byla udělena medaile za zásluhy. V současné době předsedá Českému helsinskému výboru, jedné z nejdéle působících nevládních organizací pro lidská práva u nás.
Teprve po roce 1989 mohla dostudovat, nejprve dokončila studia bohemistiky na pražské filozofické fakultě, později i teorii práva na brněnské fakultě právnické, od níž obdržela doktorát. Cenné a praktické zkušenosti pro ochranu práv občanů získala na místě nejpříhodnějším – v letech 2001 – 2007 byla zástupkyní ombudsmana Otakara Motejla a pomohla mu tento úřad vybudovat z ničeho. Málokdo ví, že Otakar Motejl jí s důvěrou (nemusel!) svěřil polovinu své rozsáhlé agendy, v níž zcela samostatně jako ombudsmanka poskytovala pomoc zejména dětem, mládeži a lidem v sociálně obtížných situacích. Vím to já, měl jsem čest s ní a s doktorem Motejlem tehdy spolupracovat. To, jakou prestiž si úřad ombudsmana pod vedením Oty Motejla vybudoval, je i její velká zásluha. Pro právníka, zejména začínajícího, to byla zkušenost k nezaplacení a ke spolupráci s nimi se budu vždy hlásit jako ke své klíčové profesní formaci.
Senátor Julínek Annu Šabatovou osočil proto, že asi nechce, aby byla zvolena veřejnou ochránkyní práv, nástupkyní zesnulého Otakara Motejla. Uvědomuje si totiž, že právě její minulost a občanská statečnost ji k tomuto poslání předurčuje, a je proto třeba její nejsilnější stránku pošpinit. „I když to byla disidentka“ – tím se přiznal, že její minulost mu není neznámá.
Proto se musím ozvat proti nečestnému výpadu pana Julínka vůči této statečné a dobré ženě. Nevím, co dělal on v době, kdy Anna Šabatová pomáhala rozkládat předlistopadový režim se všemi riziky s tím spojenými. Snad se jí jen bojí, asi tuší, že svým životopisem, zkušenostmi a schopnostmi je silnou kandidátkou na uvolněné místo po Otakaru Motejlovi a že se bude obtížně vysvětlovat, proč on, případně jiní senátoři dali před Annou Šabatovou přednost jinému, nevýraznému kandidátu, kterého třeba strana potřebuje někam umístit.
Úřad ombudsmana potřebuje v čele silnou, respektovanou osobnost, schopnou zastat se sebevědomě a účinně obyčejných lidí před správními a vládními orgány. Protože nemá pravomoc něco zrušit nebo nařídit, stojí a padá s neformální autoritou jeho představitele. Jen tak může být schopen úředníky přesvědčit, že je třeba veřejnou správu vykonávat jinak, lépe, s větším respektem k potřebám a právům zejména těch nejslabších a nejzranitelnějších z nás. Kéž by zejména koaliční senátoři a poslanci našli odvahu takovou osobnost do funkce ombudsmana zvolit, i s vědomím, že bude mít na řadu věcí jiný názor.
Anna Šabatová, jak jsem ji poznal, by byla vynikající volbou. Má velké sociální cítění a k lidem přistupuje s důvěrou. Umí respektovat odlišné názory a nevidí svět černobíle. Není z těch, kteří o funkce stojí a lpí na nich pro požitky a prestiž s nimi spojené. Jde jí o věc, o ochranu lidí, zejména těch ne-mocných před přehlížením, profesní slepotou, nebo dokonce zvůlí státní moci. Její dosavadní život a její právní vědomí a cit jsou nejlepší kvalifikací pro tento úkol.
Tomáš Langášek
v letech 2001-2003 právník Kanceláře veřejného ochránce práv, nyní působí jako generální sekretář Ústavního soudu